Second week in Lund (Lund #4

Sorry, this report is going to be in Czech

Tento report z časových důvodů napíši v češtině, neb to bude přeci jen o něco rychlejší. Zároveň nebudu popisovat úplně všechny detaily, protože to opravdu nejde - je toho zkrátka moc a i takhle je to dlouhé. Samozřejmě v textu budou opět chyby, pořádně jsem ho ani nepřečetl. Za to se omlouvám, ale myslím, že to zase není tak strašné, aby se tomu nedalo porozumět.

Všechny relevantní fotky dávám do jednoho adresáře zde a budu se na ně občas odkazovat, případně snad bude pochopitelné z reportu, čeho se daná fotka týká.

V pondělí jsem měl klasicky tříhodinovou Švédštinu (tu budu mít teď každý den až do pátku, kdy píšeme test). Kromě toho se konal Student Association Faire. Zkrátka všechny studentské iniciativy na jednom místě - divadla, červený kříž, náboženské spolky, sportovní spolky, nations (o těch jsem se zmiňoval posledně). Večer nás pohostily naši mentoři prvotřídním kebabem (který byl navíc zdarma - výdaje na nás jim hradí univerzita). Následně na to se šlo do budovy naší F guildy. Tam jsme si zakoupili overaly (450 SEK), což jsou v zásadě pracovní montérky v barvě guildy (po městě tak chodí tlupy studentů ve špinavých montérkách v kuriózních barvách - růžové, fialové, modré, červené, žluté, bílé, oranžové...). Ohledně overalů platí několik pravidel:

Jakmile si ho koupíte, musíte provést takzvaný electro-slide. V zásadě to znamená, že ze svahu před budovou se musíte v tomto overalu pořádně sklouznout - po břiše a po zádech. To dodá kompletně novým overalům tu správnou čistotu.
Pokud si myslíte, že si ho vyperete a tak to nevadí, máte smůlu. Overaly se nesmí prát a jediná šance jak ho umýt je se v něm sprchovat.
Na overaly se našívají všechny možné nášivky. Za každou akci je většinou nějaká nášivka. Čím víc nášivek, tím větší frajer.
Jedna nohavice overalu bude pravděpodobně v nejbližší době rozstřihána, protože je tradicí, že pruh ze své nohavice vyměníte za pruh nohavice jiné barvy (a našijete). Opět čím více barev, tím větší frajer.

V overalech se tady chodí běžně (většinou oblečen jen na půl těla) na zkoušky, do města a na všechny guildovní/fakultní akce je téměř povinnou výbavou.

K overalu se ještě často kupuje zpěvník guildovních písniček. K němu musí být téměř nezbytně přidělaná tužka. Pravidlem totiž je, že při společných akcích se zpěvníky nechávají kolovat po místnosti a kdokoliv do něj může něco vepsat. Pokud však není přiložená tužka, můžou se libovolně přehýbat a přehazovat stránky. Viděl jsem zpěvníky, které vypadaly trochu jako origami. Po skončení celé akce se zpěvníky nechávají na místě (protože hledat ten váš v těch stovkách jiných nemá v danou chvíli cenu) a další den si ten svůj najdete v budově své guildy v určité místnosti.

Hned po zakoupení overalu a jeho pročištění elctro-slidem jsme šli pod most u místního jezírka, kde na nás čekali tzv. first-ones (něco jako vyvolení). Jsou takovými reprezentanty prvního ročníku (ačkoliv jsou z ročníků vyšších) a do této funkce jsou voleni. Ty nám zadali úkol - do dvou týdnů musíme získat antihmotu, antilopu, antickou věc a antivejce. Navíc musíme při předání udělat nějaké představení, abychom přetáhli mýtického psa Kerberosa na naší stranu. Už někde tady jsem si uvědomil, že si stále častěji opakuji: To je šílené, už mě nic nepřekvapí. To jsem ještě nevěděl, co přijde další dny...

V úterý jsem byl na Taste of Sweden, což znamenalo ochutnávku typicky Švédských jídel (50 SEK). Mezi ně patřily všemožné (v obchodně relativně levné) sýry s knoeckebrotem, různé mořskoplodní pasty, kaviár, masové kuličky, falafel, palačinky s brusinkami a šlehačkou, ryby nakládané v nějakých omáčkách a luštěninová polévka s hořčicí.

V 19:30 jsem šel na další oficiální uvítací tříchodovou večeři (130 SEK) naší F guildy. Byla ve slušném oblečení a se vší parádou. Hlavní chod byly brambory s kusem hovězího. Všechno je připraveno i pro vegetariány a už při zakoupení vstupenky si člověk může vybrat vegetariánskou variantu (případně gluten-free a podobně). Víno se podávalo rosé k předkrmu (caprése) a nebo červené k hlavnímu chodu. Jako zákusek bylo ovoce s čokoládou.

Švédi na zábavách jinak neustále zpívají a hrají jakési sálové hry, kdy jeden vykřikne nějaké slovo a z druhé strany sálu se ozve jiná reakce (popěvek, jiné slovo, písnička). Nebo najednou začnou bubnovat do stolu a pak zařvou něco jako Přípitek na stole a celý 20 členný stůl si stoupne na židle a připije si. Nebo si ťukají pod stolem. Po každém představení je guildovní písnička. Ostatní guildy na naší akci také měly svá představení - obvykle písničky a podobně. Večeře skončila ve 23:30 a začala párty, která skončila ve 3 hodiny ráno a potom se pokračovalo dál (párty už se já většinou neúčastním :) ). Ale zkrátka se tu paří a to hodně.

Ve středu jsme si kupovali lístek na sobotní večeři (100 SEK) a také lístek na páteční výlet do kempu (100 SEK). Ke všemu se dostanu. Kromě toho jsem si koupil spacák (75 SEK) a večer byla quiz-night v baru jedné z nations. Mimochodem jsem se nachladil a dost mě začíná bolet v krku, ale žádná trága.

Ve čtvrtek byly od 17h společné guildovní hry v jednom z parků. Sešli jsme se všechny mentorské skupiny (tedy nejen naše international ale i ty Švédské - první ročník) a nejdříve jsme asi 15 minut koukali na cca 15 lidí v celkem vtipných uniformách (krátké kraťasy s takovým podivným smokingem, brýlemi a divnými čepicemi - viz foto). Stáli ve velkém kruhu (tak 40 metrů průměr) a prostě na nás v tichosti koukali (zticha byli i studenti) s kamennou a vážnou tváří. Jmenují se něco jako "Reiseleiter" (hezky po německu, viz foto) a jsou v guildě zodpovědní za všechny hry a zábavu.

Po nějaké době pak jeden z nich vystoupil a ve Švédštině řekl We like berries. a pak zase následovaly 2 minuty ticha. Po další vystoupil někdo jiný a řekl We like beer. A pak to samé ještě jednou s We like hugs (mazlení). Po nějaké době čekání vyběhli dva z nich a s ohromným nadšením a skákáním zařvali Skupina 1 a 2 s námi! Jdeme si hrát! Juhůůů... jak malý děti. Skupiny studentů o počtu dohromady tak 40 členů se s křikem zvedli a okamžitě je běželi hromadně obejmout a pak utíkali s nadšením a písničkami někam jinam. Takhle si nás rozebrali postupně všechny (asi 13 grup).

Náš první úkol bylo připravit jídlo z připravených surovin pro first-ones. Byly jsme dvě skupiny a měla to být soutěž. Naši protihráči natrhali trávu, rozřízli cibuli a daly na to tzatziky. Ještě to polili mlékem a olivovým olejem. Naše skupina udělala hamburger z knoeckebrotů. V první vrstvě byla mrkev, karamel, tzatziky a jahodová marmeláda. V další byly černé olivy s karamelem a pastou z rybiček. Jako bonus to bylo posypáno dortovou posypkou a k tomu nakládaný česnek. To všechno zalito olivovým olejem a do každé vrstvy trochu hořčice. Podáváno to bylo Gabrielem z Itálie s tím, že jde o rodinný recept Lasagní. Myslel jsem si, že to first-ones tak jako symbolicky ochutnaj a bude to. Ne, oni to skoro celé snědli. Stejně tak i tu trávu s cibulí a tzatziky (což měl být oficiálně řecký salát). Můj kamarád Thijs (Holandsko) měl pravdu, když řekl

When you are too important, you'll get fucked...

Ta se mi mimochodem v myšlenkách vracela i následující dny, ale hezky popořadě. Další aktivity obnášeli různé hry ve dvojicích a podobně. U každé aktivity byly zmínění reiseleiters. Byly kompletně umatlaní od lesních plodů, kterými je studenti upláceli za cílem přidělení více bodů. My jsme do nich lili nealkoholické pivo (první uvítací týden je totiž alkohol-free a alkoholické je tak nepřípustné). Samozřejmě vždycky vyhrály obě družstva, nebo reiseleiter, nebo někdo úplně jiný... O to vůbec nešlo :D . Občas reiseleiter zkřížili ruce na prsou - to byl signál k tomu, že chtějí obejmout. Okamžitě celé družstvo přestalo a šlo je hromadně obejmout, případně párkrát vyhodit na rukách do vzduchu a podobně. Jindy nastavili ucho, což znamenalo, že chtějí slyšet písničky. A neustále byly nadšení a křičeli a povykovali jak malí děti. Neuvěřitelně skvělý zážitek!

V pátek jsme měli zkoušku ze Švédštiny. Zkouška se píše zároveň na dvou místech a píšou jí všichni studenti naráz (to znamená asi tak 1500 studentů). Já byl ve skupině, která ji psala na Victoria Stadion (něco asi jako O2 aréna). Každý student má vlastní stoleček. Musí si přinést svou občanku, vypnout telefon a vyndat si všechno z kapes. Všechno nechat v baťohu u stěny haly a pokud má nějakou bundu či mikinu, musí na požádání ukázat obsah kapes. Neustále na nás dohlíželo asi tak 20 lidí, kteří mezi námi chodili, opisovali si jména z občanek a kontrolovali s jejich seznamem (nezapomněli velmi důsledně kontrolovat i podobu na fotce občanky). To samé probíhalo v podobně velké hale někde jinde přesně ve stejný čas 14:00. Na zkoušku můžete přijít až o hodinu později, ale poté už na ni přístup nemáte. Zároveň ze zkoušky nemůžete odejít dříve než hodinu po začátku (abyste to nemohli někomu, kdo přijde později, vyzradit). Na zkoušku máte pak dvě hodiny od začátku času. Všichni mají samozřejmě stejnou variantu testu. Tomu říkám opravdu stejné podmínky. Jedna fotka se tomuto věnuje :).

Po zkoušce jsme se sešli u naší guildovní budovy a vyrazili autobusy do kempu. Autobus organizovali 3 z reiseleiter. Ve funtobusech platí přísná pravidla:

Podjíždíme-li most, musí se všichni skrčit (aby se nebouchli do hlavy)
Přejíždíme-li most, musí všichni nadskočit (abychom byli lehčí)
Jsme-li na kruhovém objezdu, pak se ve Švédštině zpívá Ještě jednou (aby se jezdilo dokolečka, protože to nás očividně baví).

Během toho se hráli hry jako autobusový twister, auto honící prase, sbírka vtipů a samozřejmě písničky z připravených zpěvníků. Kruhových objezdů je tu poměrně hodně a ne výjimečně jsme je obkroužili 3 krát... A když se zrovna nehrála nějaká hra, tak se zpívalo.

Asi po hodině cesty jsme skončili v městečku Kåseberga na jihovýchodě Švédska a začali nás vyhánět ven. "Proč proboha?", říkal jsem Thijsovi, "vždyť to nedává vůbec žádný smysl! Teď už mě opravdu nemůže nic překvapit."

Po vysoukání všech cestujících z našich 5 autobusů (ano, bylo nás necelých 300) na nás reiseleiter začali hlasitě hulákat nějakou písničku. Opět dostupné na dvou videích na odkazu s fotkami. To je mimochodem příklad toho, jak se chovají reiseleiter. Buď takhle šíleně a nebo jako sochy. 300-hlavý dav jim samozřejmě odpovídal zase nějakou jinou písničkou. Šeptl jsem Thijsovi: "Předtím, jak jsem říkal, že už mě nic nemůže překvapit... Mýlil jsem se..." Po této hitparádě jsme ještě hráli další hromadnou hru a pak jsme byly utišeni. Přesouvali jsme se v tichosti, v oranžových overalech jako vězni zpátky směrem k autobusům s pocitem, že pokračujeme dál. Ale to byl klam! U autobusů už čekali first-ones. Pokynuli, abychom je následovali a v čele s reiseleiter (nyní už s kamennými obličeji a rukama sepjatýma za zády) jsme šli. Lidi ve vesnici nevěřili svým očím...

Všechno po chvilce skončilo a vrátily jsme se oklikou k autobusům...

HA! Kdepak - střílím si ze čtenáře! Tady jsme ve Švédsku a to by bylo moc obyčejný. Z vesnice jsme vyšli cestou do polí. Konkrétně tuto trasu (trasa je na těch google mapách dokonce nafocená, takže se tím objektem můžete virtuálně procházet. Stačí z pravého dolního rohu přetáhnout žlutého panáčka na požadované místo). Po asi 10 minutách se na obzoru začalo vynořovat moře a krásné výhledy. Podobných zážitků jsem za svůj život moc neměl - na pár minut jsem oněměl. Rozbouřené moře (foukal sirný vítr) naráželo do útesů, které zakončovaly zvlněné pole se starým majákem a ohradami s ovcemi. Navíc zapadalo slunce a když se na něj člověk zadíval...

...viděl na obzoru nějaké pravidelně vyskládané kameny, nejjednodušeji přirovnatelné ke Stonehenge. Byly jsme na Ale's Stonehenge. Ještě naposled jsem zopakoval Thijsovi tu větu, že teď je to opravdu šílené a že teď už to nemůže být zvláštnější.

Když jsme došli za pahorek s tímto úkazem, začal jsem tušit, že se asi opět budu mýlit... Před námi bylo asi 20 postav v kápích, otočených zády k nám a koukající se směrem na zapadající slunce. Po usazení a asi 15 minutového ticha promluvil jejich nejvyšší - velitel Nolingu, což je to, co se tady každý rok děje prvákům (všechny ty akce o kterých píšu jsou v rámci akce Noling). Mluvil samozřejmě ve Švédštině. Ostatní z jeho družiny byly vedoucí předchozích ročníků Nolingu až po asi 8 let zpátky. Všichni ve svých (opravdu povedených) uniformách a krojích. Potom si společně připili (to trvalo asi 10 minut - všechno neuvěřitelně pomalu a s dramatickými pauzami) a k přípitku si přikousli syrové vejce i se skořápkou! WHAT THE HELL JUST HAPPENED!? Jako se vším ostatním si dávali pořádně na čas a já jen doufal, že se k silnému a studenému mořskému větru nepřidá déšť. Postupně se pak velitelé představovali a mezi tím byly opět ty dlouhé pauzy. Hlavní velitel posléze zavelel k přijetí našich first-ones do jejich řad. Všech 5 našich first-ones si tak kleklo před ně na kolena. Dostali do ruky tuplák, do kterého bylo postupně vhozeno několik čokoládových mincí, rum, pivo, gin, ouzo, tzatziky a další blebajzy. To všechno museli sníst/vypít a tak taky udělali. Tady už jsem pomalu začínal ztrácet kontakt s realitou - co je reálné, co není? Čemu můžu věřit, čemu ne... Prostě 300 lidí v oranžových overalech kouká na fantaskmagorně oblečených dospělých lidí jak 10 minut v naprosté tichosti konzumují nějakej hnus. K tomu si ještě samozřejmě přikousnou další syrové vejce se skořápkou. Žádná symbolika, jsou to tvrdí hoši a holky (z našich first-ones jsou 4 ženy a 1 muž, jinak je poměr organizátorů tak půl na půl). Tady už jsem ztratil veškeré iluze...

Potom jsme se už opravdu vrátili do autobusů a pokračovali jsme do kempu (hry a písně samozřejmě neopadávaly). Dojeli jsme do kempu, kde byla večeře a spalo se pod plachtami zavěšenými mezi stromy. Neměl jsem karimatku, ale šlo to v pohodě i bez ní. Já šel spát před třetí hodinu, někteří spali tak hodinu a zbytek nešel spát vůbec. Kromě hudby od cca 21:00 do 8:00 byl nedaleko ještě táborák a dostupné bylo i sezení vevnitř. Pivo se prodávalo v plechovkách po dvou za 10 SEK/0.3l a k jídlu byl později ještě hotdog. Bylo úplně jasno a přes noc byla docela zima (naštěstí jsem byl dobře vybaven). Po úklidu tábora (a neustále tancování, zpívání a hraní) jsme vyrazili zpátky domů. V autobuse se už naštěstí (kromě děkovačky řidiči) nic nehrálo ani nezpívalo. Šetřili se síly, protože v 17:00 je další společná večeře a potom samozřejmě další párty. A tak na sprchu a doplnění sil spánkem nezbývá více, než asi 3 hodiny...

Tato večeře už je méně fancy než ta oficiální předchozí, ale stále ve stejném duchu - představení, písničky, interakce, přípitky pod stolem, na stole, písničkové battly... Po 4 hodinách se večeře balí. Jde se na ohromnou párty, která se navíc koná pod širým nebem a studenti se počítají po tisících.

Opět tak trochu valím oči, ale co, už si zvykám... Jsem ve Švédsku...